Můj král trpaslíků aneb cverkologie - první česká vědecká nauka o trpaslících Úsměvná kniha o trpaslících

Úsměvná publikace představuje svědectví o blízkosti trpaslíků a jejich každodenní přítomnosti v naší kultuře. Autorka se s velkou erudicí a se systematickým zaujetím snaží přiblížit laické i odborné veřejnosti fenomén trpaslíka v řadě aspektů - estetika a dějiny umění, kulturní historie, etnologie a etika, ekologie a hospodářství nebo zdravotnictví. Práce má po této stránce velkou šanci stát se základním kamenem nové vědní disciplíny, pro kterou autorka navrhla český název »cverkologie«. Z úvodu: Všichni je známe. Trpaslíky malé i menší, ale vždy usměvavé. Příznivci jim tradičně vybírají důstojná místa na svých zahrádkách. Ctitelé, kteří vlastní pouze byt, se orientovali na prostorově přijatelné trpaslíky pokojové, halové nebo balkónové. Ti, kteří obývají jen jednu místnost a potýkají se s nedostatkem prostoru, vzali s povděkem do péče i novodobé trpaslíky nástěnné. Ani lidé, kteří podlehli mýtům o nehorázném kýči, je nemohou přehlédnout, zejména když se vydají na cestu do ciziny. S přibližující se státní hranicí totiž nezadržitelně stoupá počet trpaslíků sekundujících u našich silnic. Trpaslík tržní je však zvláštní a zpravidla odsouzeníhodná varianta ušlechtilých druhů trpaslíků. Pouze člověk neznalý poměrů v pravém trpasličím světě má dojem, že počet těch pokleslých značně převyšuje počet tradičních a krásných trpaslíků. Chyba lávky! Všechno je samozřejmě jinak a náš složitý svět obývají statisíce pravých trpaslíků, jejichž obliba, ať chceme či nikoliv, je nejen značná, ale stále stoupá. Přiznám se hned na začátku a bez mučení k tomu, že mám trpaslíky ráda a na rozdíl od některých pošetilců a stydlivých povah svou lásku neskrývám. Naopak, můj zájem vedl k neutuchajícímu úsilí. Už hezkou řádku let hledám odpovědi na klíčové otázky, totiž kde se ti malí mužíčkové vlastně vzali, jakou úlohu hráli v minulosti a jaká je jejich role dnes, kdy doba přeje rozumné a chladné vědě, pragmatickému způsobu života a mediální kultuře. A protože jsem nasbírala značný materiál, podlehla jsem pokušení podělit se o získané údaje se čtenáři. Předpokládám, že také je bude zajímat, jak trpaslíci žijí, co jedí, zda mají manželky nebo alespoň přítelkyně, jak se rozmnožují, kterými chorobami jsou sužováni, jaký je jejich vztah k lidem atd. Budu vám tedy vyprávět, jak začala a jak probíhala moje cesta do trpasličího světa a co se na ní veselého či neobvyklého odehrálo. Vážený a citlivý čtenář jistě odliší, kde sděluji ověřená data a kde naopak uvádím fiktivní teorie milovníků a sběratelů trpaslíků a případně vlastní pozorování. Moje pozornost je až na výjimky soustředěna na trpaslíky zahradní. Je všeobecně známo, že právě jim se dlouhodobě daří v německy mluvících zemích, což je nepochybně způsobeno tím, že se v pohádkách uvedené jazykové oblasti velmi často vyskytuje trpaslík alpský a následně jeho odvozené druhy. Historie českých trpaslíků je sice poněkud chudší, ale rozhodně stojí za důkladné studium. Věřím, že literatury o trpaslících bude vycházet stále více, neboť současný neutěšený stav je neudržitelný a je v přímém rozporu s respektem a důstojností, kterou trpaslíci zasluhují. Cesta ke kýžené změně by nemusela být trnitá, protože současní západní milovníci trpaslíků pracují na podobném principu jako čeští cimrmanologové. Kde nevědí, tam si přimyslí. Přijměte tedy prosím můj text s laskavým pochopením jako snahu napravit stávající nedostatky a přispět k celkové rehabilitaci trpaslíků. Zaslouží si to oni i my. Oni proto že nás ochraňují a pomáhají nám, my proto, že je máme rádi.